Jak sehnat peníze

12. ledna 2016 v 21:55 | Jackie
Sice jsem dostal odměnu, ale na koně to dost nebylo. V hospodě jsem se dal do počítání svých úspor a přičetl jsem k nim svoji výhru. Dohromady to bylo 2 000 zlatých (100b=1s, 100s=1z), ale kůň i s výbavou stojí něco okolo tří tisíc. Koukl jsem se do torny a něco jsem tam uviděl. Skalpy z wyverny. Najednou mě něco napadlo. Dají se použít jako ingredience do mnoha lektvarů. Vzal jsem si brašnu, vložil do ní skalpy a hnal jsem se na tržiště.

Ihned jak jsem tam dorazil, zasáhla mě vůně i pachy nespočtu věcí, co prodejci nabízeli. "Krásné ryby, ulovené dnes ráno, 10 kusů za jeden zlatý!!" hlásal jeden z nich. Já jsem se však vydal do nejtemnější části tržiště. Zde alchymisté kupovali přísady a naoplátku prodávali lektvary. Zastavil jsem se u jednoho, který měl pověšenou mrtvou krysu na střeše. Nedělal moc dobrý dojem. Byl starý, sešlý a na nose měl obrovskou bradavici. Oblečení jakoby bylo zčásti plášť a zčásti roucho zlodějů. "Ale, ale, copak by jste si přál? Nechcete nejnovější novinku na trhu: Odvar z Makovic? Stačí nalít do pití a nechat oběť ji pozřít." nabízel mi malinkou lahvičku. Rukou jsem ho přerušiĺ. "Přišel jsem vám něco nabídnout." a na stůl jsem mu hodil oba skalpy. Oči se mu rozšířili. "Chci padesát stříbrných za jeden." nabídl jsem. "Platí." řekl alchymista a hodil na stůl pytlík se zlaťáky.

V klidu jsem je přepočítával, když jsem najednou uslyšel křik. "Chyťte ho!!" křičel jeden z obchodníků. Ukazoval na mladíka, který ujížďel na hnědákovi s plnou výbavou. Z hradu se vyřítili stráže. Já jsem mu však byl na stopě. Přebíhal jsem ulici, přeskakoval pulty a nechal nespokojené majitele za sebou. Zaklel jsem, jelikož jsem si nechal luk v hospůdce. Tasil jsem dýku. Chlapec už dojížděl k bráně. Naplno jsem se rozběhl a skočil jsem. Zásah. Srazil jsem ho z koně a právě včas.

Stráže mě už mezitím doběhli. "Díky za pomoc. Tenhleten ukradl smaragd z lordovi sbírky. Za odměnu dostanete 1000 zlatých." řekl jeden z nich. Doběhl nás i kupec koní. Snažil se uklidnit hnědáka. "Díky. Nevím, jak vám můžu poděkovat." řekl majitel. Něco mi problesklo hlavou. Nakonec jsem se s majitelem domluvil a dá mi slevu 1000 zlatých na toho hnědáka a k tomu mi dá zdarma i výbavu. Ráno jsem už ujížděl z města.
 

Tanec se Smrtí

8. ledna 2016 v 12:57 | Jackie
Ležel jsem schoulený na zemi. Po hrudi mi tekla krev a nade mnou se tyčil hrozivý stín."Prohrál si Ezro. A nyní ukončím tvé trápení." S těmito slovy postava zdvihla meč a chystala se naposledy udeřit.

Takže, jak jsem se do této situace dostal? Velmi jednoduše. Prostou shodou náhod. Po boji s baziliškem a wyvernou jsem se rozhodl opustit les a vrátit se na chvíli do města. Zaplatil jsem si pokoj v hostinci "Modrá krev" a přečkal jsem v něm bezesnou noc. Druhý den ránom, když jsem sešel dolů na snídani jsem uslyšel, jak se dva zákazníci baví. "Slyšel si to? Kdo se prý odváží vyzvat toho elfa na souboj a porazí ho dostane tisíc zlatých." Najdenou jsem veděl, jak bych mohl přijít k dalším penězům na nového koně.

Poslal jsem po holubovi elfovi zprávu, že duel se odehraje na náměstí v poledne. Po brzkém obědě v hostinci jsem se vydal na náměstí. Elf tam už čekal. Byl to vysoký, blonďatý elegán v zeleném brnění. U pasu se mu houpal měc se smaragdem. "Ty si ten hraničář Ezra, ničitel monster?" zeptal se pohrdavým tónem. Vzdmula se ve mně vlna vzteku, ale navenek jsem nedal nic zdát. "To jsem já." "Nuže do tance." řekl elf a tasil meč.

Zahodil jsem celou výbavu a ponechal si jenom dýku a meč. Vyrazil jsem. Sekl jsem zhora, ale on to vykryl a ssám vložil další úder. Vykryl jsem ho as znovu jsem zaútočil. Kryt, sek, kryt, sek. Tak jsme se chvíli střídali. Najednou udělal něco nemyslytelného. Přeskočil mě, ve vzduchu udělal salto a když dopadl na zem, kopl mě zezadu. Uhnul jsem, ale on mě odzbrojil a sekl mě mečem. Po brnění mi začala téci krev. Skopl mě na zem.

A tak jsme v této situaci. Ale já nehodlal takhle umřít. Než stihl udeřit, srazil jsem ho na zem, tasil jsem dýku a přiložil mu ji k hrdlu. Elf se tvářil šokovaně, ael nakonec se vzdal. Dostal jsem odměnu a odešel z náměstí. Jak jsem říkal, nehodlám tak snadno zemřít.

Lov Wyverny

8. ledna 2016 v 7:14 | Jackie
Pokračoval jsem lesem po stopách wyverny. Jestli se ptáte, jak tak to není tím, že bych měl výjmečně dobrý čich, ale pach tlejícího masa bylo opravdu jednoduché sledovat. Nedělám to rád, ale jinak ji vystopovat nedokážu. Plížil jsem se lesem, vyhýbal se příšerám a sledoval pach.

Najednou jsem byl na úplně opačné straně lesa. Wyverna má zřejmě hnízdo nahoře. Tak jsem hledal v torně, až jsem našel, co jsem chtěl. Hákovací kotvice. Zatočil jsem s ní zkusmo, a pak ji vyhodil. Zachytila se. Rychle jsem vylezl nahoru. Wyverna byla jenom o pár stop výše než já. Zvedl se mi žaludek.

Jestli jste nikdy neviděli wyvernu tak vám ji jenom kapku přiblížím. Je šedé barvy, místo krásných, dračích křídel (s draky je vzdáleně spřízněna) měla potrhaná a netopýří a zakončená drápy. V tlamě měla plno malých žlutých zoubků a stále držela ještě pár vnitřností z toho králíka.

Luk jsem napnul a vystřelil jsem tříštivý šíp. Zásah. Šíp se roztřelil a malé kamínky potrhaly wyverně křídla. Zaječela nelidským skřekem a začala pada k zemi. Myslel jsem, že mám vyhráno. To jsem se mýlil. Na poslední chvíli začala plachtit a snesla se na mě. Zabodla do mě drápy.

Řítil jsem se k zemi a ona se mnou. Ve vzduchu mě napadla poslední záchrana. Hákovací kotvice byla stále zachycená nahoře. Na nic jsem nečekal, odkopl jsem ji k zemi a chytil jsem se lana. Wyverna se zahučením dopadla na zem a už se nezvedla. Kdybych věděl jak houževnaté jsou tu nestvůry možná bych sem vůbec nejezdil.
 


Líčím pasti

6. ledna 2016 v 13:37 | Jackie
Takže po tom lovu baziliška mi vyhládlo. Vydělal jsem na nejlepší služby v hostinci "Modrá krev", ale rozhodl jsem se pro jistotu, že přespím v lese. Ihned jsem se vydal do nedalekého lesa. Chvíli jsem hledal, ale nakonec jsem je našel. Králíci. Pásli se na nevelké louce kousek od lesa. Potichu jsem se plížel a pak jsem v rychlém sledu vystřelil dva šípy. Oba zasáhli cíl.

Králíky jsem stáhl z kůže a naporcoval jsem je na velké stejky. Utábořil jsem se pod mohutným dubem a ihned jsem se dal do práce. Šel jsem natrhat bylinky, při tom jsem nalíčil pasti. Z torny jsem vatáhl velkou pánev a hrudku másla. Pánev jsem postavil na oheň a hodil na ní máslo. Následoval zajíc, paprika, cibule a pár bylinek navrch. Počkal jsem až se dozlatova usmaží a potom jsem je dal do misky. Nejlepší oběd za poslední týden.

Rozhodl jsem se, že zkontroluji pasti. Měl jsem štestí. Dva králící a jedna koroptev. Poslední past. Našel jsem tam králíka, ale něco bylo špatně. Chyběli vnitřnosti. Ucítil jsem pach tlejícího masa. Wyverna, vícehlavá obluda, která se živí živým masem. Na nic jsem nečekal. Vytáhl jsem z toulce šíp a s nataženým lukem jsem sledoval její pach.

Práce Hraničáře

5. ledna 2016 v 21:57 | Jackie
Začalo to malou vlnkou. Bylo to však jenom ticho před bouří. Z jezera povstal obrovský had. Byl pokryt slizem a měl obrovské zelené šupiny. Jeho nenávistné oči se zabodávali do davu strnutého strachem pod ním. Jednoho neštastníka popadl a sežral. To vyburcovalo ostatní. Dali se s křikem na útěk.

Uprostřed toho davu jsem stál já Ezra, nájemný hraničář. Starosta mi za tuhle práci zaplatí slušný balík peněz. Nepřekvapovalo mě, že bazilišek žije uprostřed jezera. Jediné, co mě překvapovalo bylo, že nikdo nezkameněl. A pak mi to došlo. Bazilišek je slepý. Orientuje se pomocí čichu.

Ale, ne. Myslel jsem moc dlouho. Bazilišek mě ucítil a vrhnul se po mě. Neměl jsem čas tak jsem se jednoduše skulil za kámen a tasil jsem meč. Kámen jsem rychle přelezl a vrhl se na něj. Moje chyba. Máchl ocasem a odzbrojil mě. Přitom mě odhodil pár metrů dozadu.

A v tom jsem ho uviděl. Bolehlav. Moje poslední šance. Vytrhl jsem ho a s ním i kousek látky z pláště. Z toulce jsem výtahl šíp. Rychle jsem pracoval. Za chvilku to bylo. Z torny, která ležela opodál jsem vytáhl dýku. Křesl jsem s ní o kámen vedle. Jiskra. Bazilišek zařval. Provizorní šíp jsem vystřelil přímo do tlamy. Chvíli ječel a pak najednou Boooom! bazilišek explodoval. Vnitřnosti se rozprskl po okolí. Já jsem však v tu dobu mířil do městečka. Za tohle budu chtít přidat.

Kam dál